Třetí den už jsem v novém městě, které mi bude domovem na dalších pět měsíců. Nový byt, noví lidé, nová škola, nové všechno okolo mě a nejspíš i nová já. Tak trochu jsem doufala, že zvládnu napsat alespoň pár řádek ještě před tím, než sem do Augsburgu přijedu, ale všechno to zařizování, nakupování, hodiny strávený v IKEA a balení mi sebralo veškerou energii a náladu. Navíc jsem člověk, co se dost stresuje dopředu (i když k tomu vůbec nemám důvod), takže když jsem těch pár řádek začala psát, byla z toho najednou hlava plná strachu a smutku a raději jsem toho nechala.
Kde se vzala, tu se vzala...
...myšlenka. Před rokem mi přišlo jako skvělý nápad, přihlásit se do výběrového řízení na ERASMUS. Vždycky jsem chtěla studovat vysokou školu v zahraničí a jelikož jsem se k tomu nikdy nedokopala, řekla jsem si, že jeden semestr kousek od Plzně bude ideální volba. Vybrala jsem si univerzitu v Regensburgu, kam jsem se bohužel nedostala. Profesorky naší katedry (výběrová komise) si totiž mysleli, že se mi bude víc líbit ta v Augsburgu, se kterou podepsala ZČU nově spolupráci (to znamená, že přede mnou na tý škole ještě nikdo nebyl a já se nemohla zeptat na žádný zkušenosti ani poznatky a reference). No nic, byla jsem šťastná, že mě vybrali alespoň někam a že to není až tak daleko. Tomáš mi ve všem podporoval - až si občas říkám, jestli to nebylo příliš a nechtěl se mě na chvíli zbavit 🤷🏼♀️
Jsme tu.
Úterý 3.4.2018
Po třech hodinách na cestě z Plzně jsme dorazili s Tomem do cíle. Zastavili jsme před budovou univerzity. Teda vlastně před jednou asi z 20 budov Universität Augsburg a začalo vyřizování všech důležitých papírů. Nejdřív podepsat smlouvu s kolejí, při tom jako bonus obdržet všechny možný brožurky, mapky, seznamy a další pokyny. Dostala jsem tolik materiálů, že za to musel padnout nejeden les. Abych se trochu uklidnila, dali jsme si pizzu a jeli si převzít klíče od bytu. Všechno šlo celkem hladce, dokonce i do výtahu se mi všechny věci vešly (na třikrát). V bytě to taky nevypadá tak špatně jako na fotkách a dokonce mám i pěkný výhled z balkonu. Při zabydlování jsem samozřejmě přišla na další spoustu věcí, co mi ještě chybí, takže hurá směr IKEA. Upřímně, kam se hrabe nějaká na Zličíně! Ale o tom až někdy jindy.
Středa 4.4.2018
Hned ráno po snídani jsme jeli zpátky na univerzitu. Prvním krokem bylo potvrdit, že jsem v Česku pojištěná. Druhý krok byl vystát frontu na imatrikulaci, kde se vás vyptávají na věci, které jste jim už dávno vyplnili do všech možných formulářů a dotazníků, abyste dostali Campus Card, která slouží jako studentský průkaz, jízdenka na MHD, platební karta v areálu univerzity a kartička knihovny. Jenže i když tu kartičku konečně dostanete, tak není ještě platná. Abyste ji mohli používat, musíte přejít do další budovy, tu celou projít a najít automat, který vám na ni natiskne datum platnosti. S touhle kartičkou pak jdete k dalšímu automatu, kde si na ní nabijete peníze a hurá, můžete využívat všechny její výhody. Dál se člověk musí nahlásit v mezinárodní kanceláři, aby dostal papír o tom, že vážně přijel a zařizuje vše potřebné. Aby toho nebylo málo, všichni erasmáci si musí zařídit německé telefonní číslo a německý bankovní účet (ono totiž nestačí, že v Česku jsme si museli založit eurový účet taky). Já si teda jela koupit SIMkartu do ALDI, kde za 12€ dostanete SIMku s přednabitým kreditem 10€ a nemusíte dál nic platit, pokud to neprovoláte. Bankovní účet se prý nedá zařídit jen tak, a proto jsem si musela domluvit schůzku na další den a přinést dalších stopadesát papírů. Dalším krokem je přihlásit si na městském úřadě nové bydliště. Bohužel ve středu na úřadě nikdo není. Zbývalo nám s Tomem poslední společné odpoledne, a tak jsme se jeli podívat na vrakoviště. ANO, vrakoviště 😃 Neptejte se proč, prostě Tomáš milovník aut. Jelikož se tu opravdu asi ve středu nepracuje, tak i ta vrakoviště měla zavřeno a my radši vyrazili na procházku kolem bytu. Večer mě čekal první seznamovací večer se studenty a tak se se mnou Tom rozloučil a vyrazil domů. Díky Bohu, že jsou tu všichni tak milí! Jsou tu lidi opravdu z celého světa - USA, Finsko, Dánsko, Rusko, Kolumbie, Mexico, Polsko, Turecko, Vietnam, Čína atd. Večer byl super, ale první noc o samotě už tak skvělá nebyla.
Čtvrtek 5.3.2018
Dnes... Ráno jsem se překvapivě probudila ještě před budíkem, dala dohromady všechny smlouvy a potvrzení a vyrazila si založit účet. Zvládla jsem to v němčině a bez cizí pomoci! Jo, na to jsem fakt pyšná. Když jsem měla vše vyřízené, sešly jsme se s holkama - Phu (Vietnam), Eva (Německo), Týna (ČR), Evgenia (Rusko), které jsem poznala předešlý večer, zašli jsme na pravou bavorskou snídani, koupily dárek pro Merve (Turecko), která má dnes narozeniny, prošly jsme celý kampus, popřály Merve a stihly jsme i přednášku. Samozřejmě nás to hrozně unavilo, tak jsme jako správný studenti šli do Campus Café na kafčo a musely jsme se na sebe dozvědět všechny zajímavý informace. Najednou se mi tu začíná líbit. Zjišťuju, že se mi stýská o něco míň a začínám i věřit, že to tu zvládnu.
Zítra nás čeká DigiCampus, kde si všichni studenti zapisují předměty, které chtějí studovat a pak máme volno. Tak uvidíme, kam s holkama vyrazíme tentokrát.
Comments