Linie krásy, Divadlo J.K.Tyla, Dronfest, DEPO 2015, Plzeň, bazén, plameňák, Výstava letectva, Náměstí Republiky, zahrada. Pár náhodných slov, která pro mě minulý týden náhodná nebyla. Každé z nich mělo tenhle týden v určitý čas a dobu svůj význam.
Ve středu jsem hned ráno sedla v Německu na vlak, abych stihla dorazit včas do Plzně na představení "Linie krásy" v divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Příběh byl o Anglii za Margaret Thatcherové, homosexuálech v té době a vztazích mezi nimi a "obyčejnými" lidmi. Už je to týden a já si stále neudělala názor, jestli se mi představení líbilo. Ano, líbilo - a to moc, ale v jiném slova smyslu. Není to jako Pygmalion, nebo Zkrocení zlé ženy, kde se smějete a doufáte, že na to budete moct jít zas, protože u toho zapomenete na všechny své problémy a jen si užíváte. Tady celé ty dvě hodiny sedíte a přemýšlíte. Pozorně pozorujete každý náznak urážky, posměchy a narážky a říkáte si, že vlastně něco podobného se děje dnes a denně i ve vašem okolí. Že i když doba, ve které se celá hra odehrává je už dávno za námi a my bychom si z ní měli vzít nějaké ponaučení, tak tomu tak ve skutečnosti není a historie se opakuje. Kdo si občas rád zafilozufuje ve své vlastní hlavě, tak se určitě běžte podívat. Buď se vám hra bude líbit a zůstanete do konce, nebo ji prostě budete nesnášet a utečete. Nic jiného mezi neexistuje. Za mě to byl příjemně strávený večer s rodinou a pár nasazených brouků do hlavy.
Ve čtvrtek jsem odevzdala podklad k bakalářce, podepsala smlouvu v práci na nový rok. Budu pracovat v Česko-Bavorském infocentru na Náměstí Republiky v Plzni, na což se docela těším. Konečně nějaká brigáda, která souvisí s tím, co studuju. I téma bakalářky jsem si vybrala takové, aby mě snad bavilo a nebyla to úplná nuda jen o sezení v knihovně a pročítání sto let starých knih. V teoretické části se budu zabývat cestovním ruchem na pohraničí ČR a Německa, cestovními balíčky apod. Pro praktickou část si pak připravím anketu na téma cestování mezi ČR a Německem, takže počítejte s tím, že vás pak budu prosit o vyplňování dotazníčků. Za odměnu jsme si s Tomem zašli na running sushi do AREA Bory a upřímně, tolik, kolik jsem toho snědla u toho pásu jsem nesnědla za celý ten týden dohromady.
Celý pátek i sobotu jsem pracovala jako hosteska pro Workpress Aviation na DRONFESTU 2018. Akce se konala v DEPO2015 a kromě dronů si člověk mohl prohlédnout třeba roboty, 3D tiskárny, závody koptér, nebo mohl ochutnat skvělé jídlo a pití a vyzkoušet si virtuální realitu. Já například poporvé jezdila na SEGWAY, dala si výborný burger od restaurace Malesický dvůr, ochutnala radler ze Summer Ale a bezinkové limonády od pivovaru Raven, prohlédla jsem si drony od DJI a trochu se nahlodala, že by se mi taky jeden líbil 🤷🏼♀️ (Tome, mami, tati, babi, vim, že jsem ještě minulý týden tvrdila, že potřebuju nutně GoPro a teď tu mluvim o dronu, ale ono je to fakt všechno hrozně super!).
V neděli jsem se už jen válela v bazénu na plameňákovi a užívala si chvíli volna. V pondělí a v úterý mě čekal workshop v Plzni na ZČU společně se studenty z Augsburgu. Celé dva dny jsme řešili téma "Město, jazyk, identita" a já přišla na to, že fakt, že mluvím nějakou "plzenštinou" mě v životě nijak neovlivňuje a ani jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. No měli byste slyšet ty Němce, jak řeší, že když mluví bavorským dialektem, tak to strašně moc ovlivňuje jejich identitu a jsou z toho nesví, stydí se za to a na veřejnosti se snaží mluvit "němčinou". No co, jiný kraj, jiný mrav. Já jsem ráda, že my tady nic takového až tak do hloubky neřešíme. Každopádně jsme to celé zakončili svíčkovou a 12ckou U Salzmanů a já odcházela domů spokojená.
V úterý ráno jsem ještě před workshopem rychle zaběhla do Národopisného muzea, kde právě skončila výstava letectva. Jako holku by mě to asi tak nezajímalo, ale když jeden váš děda je pilotem a zjistíte, že táta i strejda druhého dědy byli také piloty a ne jen tak obyčejnými, chcete se dozvědět něco víc. Bohužel trvání výstavy ukončili o 17 dní dříve a já tak stihla vidět prázdné vitríny a zbytky exponátů, i tak to ale bylo dost zajímavé a já doufam, že se o té naší rodinné historii budu moct časem dozvědět zase něco víc.
Comments