CESTOVÁNÍ - sem a tam

Za posledních pár dní jsem strávila víc hodin v pohybu než v klidu doma v posteli a že já v posteli dělám úplně všechno! Jim, spim, učím se, píšu, maluju (samozřejmě sebe) a spoustu dalšího. V květnu jsou v Německu samé státní svátky: 1.5., 10.5., 21. a 22.5. a nakonec 31.5. Využila jsem toho a jelikož se mi asi moc stýskalo po Česku, strávila jsem tam několik dní. Ve čtvrtek do Plzně, ve středu do Augsburgu, v pátek do Plzně, v neděli do Augsburgu a v úterý zpět do Plzně. Vážně nevím, jestli se mému pobytu dá říkat Erasmus, když jsem vlastně pořád doma. 🤷🏼‍♀️

Plzeňský festival vína

První důvod, kvůli kterému jsem se vracela, byl Plzeňský festival vína, který jsem si nemohla nechat ujít, a tak jsem se rovnou zapojila i pracovně jako hosteska. Festival se pořádá v Kopeckých sadech dvakrát do roka - na jaře a na podzim. Letos jsou to konkrétně dny 27.-28.4. a 28.-29.9. 2018. Tentokrát vyšlo nádherné počasí a tím pádem to víno chutnalo ještě lépe! Z koutku s jídlem jsem ochutnala čerstvé domácí hranolky s domácími dipy, které byly neskutečné a hranolky jinde už si radši žádné dávat nebudu. Jako milovník sladkého jsem spořádala i kornout plný ovoce zalitý mléčnou čokoládou z fontány a chuť jsem měla ještě na sýry od Francouze a paellu. To jsem ale nestihla, a tak už se těším na podzim. Po festivalu vína jsem se byla po hodně dlouhé době podívat v Pantheon Music Clubu, kde vystupoval KALI. Znám od něj asi tři písničky a přesto, že jsem toho měla po celém dnu v práci plný zuby, tak jsem si ten večer neskutečně užila. Nějak se mi zpátky vrátila moje party krev a radost z alkoholu. Čím to asi bude, že by tím vínem?

Den ve vzduchu

V neděli, přesto, že už jsem měla odjíždět zpět, jsem nakonec zůstala. Za prvé bylo krásně, za druhé nám v pondělí odpadla škola a za třetí byl v úterý státní svátek na obou stranách, takže spousta času na to se přesunout zpět do Augsburgu. Nejdřív jsem se vydala na rychlonákupy. Využila jsem příležitosti, kdy jsem opravdu neměla co na sebe (to je tak, když si někdo nezabalí pár věcí navíc) a běžela si udělat radost. 🎀 Odpoledne jsem se byla poprvé podívat na leteckém dnu v Plasích, což je trochu ostuda, když pár členů naší rodiny byli piloti, ale i pozdě se přece počítá. K vidění toho byla spousta, gripeny, dřevěné letadlo, seskoky parašutistů, akrobatické létání Martina Šonky a těžko budu popisovat, co mě zaujalo nejvíc. Nejradši bych si vyzkoušela v každém tom letadle sedět a vidět to všechno z té ptačí perspektivy.

Další dva dny byly pracovní a zařizovací. Domluvit vše důležité, vytvořit na zahrádce nový záhon, zasadit kytičky, zalejt apod. Prostě takový běžný den studenta.

Zpět v Německu

Vracela jsem se ve středu ráno tak akorát, abych stihla školu a myslela si, že druhý den pojedu zpět do ČR. Nicméně jsme večer vyrazily s holkama na skleničku a domluvily se, že ve čtvrtek poznáme pravou studentskou party, na které jako DJs hrají profesoři z naší katedry. No a to jsem si nemohla nechat ujít. Sešly jsme se u jedné na bytě, daly si pár aperolů na rozjezd a v 22 hodin jsme už byly na cestě do centra. "Už" ve 23h proto, že tady všechny kluby otevírají až tak v půl dvanácté nebo o půlnoci, dřív se na žádnou party nedostanete. Před každým klubem každému zkontrolují ID, ať už je mu 20 nebo 30 nebo 60. Žádné výjimky, prostě ukaž a můžeš jít. Žádné takové výmluvy jako já mam občanku v autě a já ji ztratil.

Party skončila okolo 4. hodiny ranní, dorazila jsem na pokoj a bláhově jsem si myslela, že v 6 vstanu, zabalim se a v 8.30 pojedu vlakem do Plzně. Samozřejmě, že jsem se vzbudila deset minut před odjezdem, naházela jsem do kufru první věci, který jsem viděla, doběhla na vlak a ten měl zpoždění. Z Augsburgu do Norimberka jsme jsme stále měli zpoždění, a tak jsem na dalším nádraží letěla jak kravka s kufrem na nástupiště, abych zjistila, že tam teda vůbec nestojí vlak do Čech, ale do Regensburgu a že nikdo (ani pracovníci Deutsche Bahn) neví, kde vlak do Chebu je. Vlak jsem našla o dvě koleje vedle, nasedla a dojela konečně do ČR.

Šťáva z brouka (aneb Beetlejuice)

Do Plzně jsem se znovu vracela kvůli skvělému ochotnickému divadlu v Těchonicích, které si letos připravilo hru s názvem Šťáva z brouka. Představení jako takové bylo hrozně zvláštní, ale ta radost, ta spokojenost, která tam panovala, kvůli té bych se vrátila klidně z druhého konce světa. Sice sedíte ve staré stodole, místo záchodů máte kadibudky, kostýmy vypadají jako ušité na poslední chvíli, technika už taky nepatří mezi nejlepší, na dvorku vás poplive lama, ale ta atmosféra je neskutečná! Upřímně doporočuju každému alespoň jednou se jet podívat. (http://www.zmrzlik.info/divadlo.html)

Průvodkyní na den

V pondělí večer se za mnou přijel podívat Tom i s jeho rodičema. Co by to bylo za večer, kdyby se mi něco nestalo. Když už jsme byli nachystaní, že vyrazíme z koleje, tak Balíková si musí zabouchnout klíče vevnitř v bytě. 🤷🏼‍♀️ Číslo na zámečníka vážně žádný neznam, na dmovníka ho sice znam, ale proč by mi v devět večer zvedal telefon a tak zbývala poslední možnost, najít někoho ze studentů, kdo by ty dveře zvládl otevřít. Naštěstí každá kolej má jednoho studenta, který je tu vedený jako tutor a měl by mít o takových věcech přehled. Slečna, kterou jsem vytahla ze sprchy, ten přehled měla, stčil jeden telefon, přiběhl kluk s železným háčkem, párkrát zaštrachal v zámku a mohli jsme vyrazit. Dali jsem si večeři v centru, kousek ho prošli a jeli se na další den radši pořádně vyspat.

Druhý den jsme začali snídaní kousek od univerzitního kampusu v pekárně, prošli celý kampus, dostali jsme studentský balíček a vyrazili jsme opět do centra. Navštívili jsme kostel, podívali se do domu, který patřil Jakobovi Fuggerovi. Prošli jsme Fuggerei - nejstarší sídliště na světě, kde i dnes lidé bydlí za 0,88€ ročně. Dali jsme si oběd v Rathauskeller, zavítali jsme i do Augsburské katedrály, která mi zevnitř přijde mnohem větší než zvenku. Samozřejmě jsme dostali chuť na kávu a tak jsem vybrala kavárnu, která se mi hrozně líbí. Hezká je, o tom žádná, ale taky je veganská a to jsem nemohla tušit, protože jsem si vždycky dávala aperol a espresso a na tom to člověk nepozná. Tom byl tedy trochu překvapenej, když si objednal cappucino a barista se ho zeptal, s jakým ho chce mlékem. Když odpověděl, že s kravským, tak se na něj tedy moc netvářili. Vyzkoušel teda sojové a jelikož si zatím nestěžoval, tak mu to asi zas tak nevadilo.

Abych já měla nějakou změnu, odjela jsem s nimi zpět do Plzně a tam si užívala lenošení.